Je jí 16 let, týdně stíhá atletické tréninky v posilovně, běh, šití vlastních uzdeček i háčkování čabrak, a přitom patří k české špičce v drezuře hobby horsingu. Eliška, kterou komunita zná pod přezdívkou kht ghost, má na svém kontě přes 60 kokard, více než 20 pohárů a zkušenosti ze startů na mezinárodním šampionátu ve Finsku i 7. místo z Mistrovství Evropy v Praze. Spolu se svým věrným drezurním parťákem Ghostíkem dokazuje, že hobby horsing je plnohodnotný sport vyžadující tvrdou fyzickou i psychickou přípravu. Jak vypadá její tréninkový plán, jak čelí předsudkům okolí na veřejnosti a jaké to je stát v závodním obdélníku stovky kilometrů od domova? Přečtěte si inspirativní rozhovor o odhodlání, lásce ke sportu a snech, které míří možná až pod olympijské kruhy.
Zdroj fotografie: kht ghost
Od kdy se věnuješ hobby horsingu a co tě k tomuto sportu přivedlo?
Hobbyhorsingu se věnuji cca od roku 2018, kdy jsem dostala svého prvního hobbyhorse k Vánocům, byl to takový ten typický hobbík z hračkářství. Dovedlo me k tomu jedno z videí na YouTube z finských šampionátů.
Co máš na hobby horsingu nejraději?
Asi si nemůžu vybrat úplně jednu věc, mám ho ráda celkově, ale nejvíc asi svoje kamarádky a to že sportuji.
Jsi aktivní sportovkyně, byla jsi na závodech ve Finsku, reprezentovala jsi Českou republiku na Mistrovství Evropy a pravidelně se účastníš tuzemských závodů. Máš také spoustu jiných zájmů. Jak se ti daří vše skloubit dohromady?
Naprosto upřímně netuším. Když přijdu ze školy jdu na trénink, pak na procházku se psem a potom záleží jestli máme nějaké testy nebo ne, když ano tak se učím a u toho třeba háčkuji nebo šiju, když testy nemáme tak jdu většinou na delší trénink nebo stříhám videa. O prázdninách mám samozřejmě trošku volnější režim tak se věnuji více aktivitám.
Jaké to bylo závodit ve Finsku? Co za největší zážitek sis z tohoto šampionátu odvezla a podařilo se ti dosáhnout všech vytýčených cílů?
Ve Finsku to bylo super, ale je to jiné než tu. Mají tam spíše dospělé slečny než menší děti, tudíž se tam dost často stává že závodí holky cca 12-13 let v soutěžích s 25ti letými, za mě je to v některých ohledech super, člověk posouvá hranice a dokazuje že na věku nezáleží, ale na druhou stranu to ty děti může demotivovat. Já jsem si z Finska odvezla spoustu zážitků a to za oba dva roky, především díky holkám co tam semnou byly, ale jako největší zážitek asi považuji vůbec úplně první start takhle daleko od domácích hal, byla jsem sice ve stresu ale ten pocit když si uvědomíte že stojíte u TOHO obdélníku je nepopsatelný. Mého největšího cíle ve Finsku se mi ještě nepodařilo dosáhnout, ale letos jsem byla opravdu blízko, třeba se mi to povede další rok.
Zdroj fotografie: kht ghost
Jak bys srovnala atmosféru na šampionátu ve Finsku s tou na Mistrovství Evropy v Praze?
Osobně bych řekla že pro mě byl mnohem větší stres na Mistrovství Evropy, ale bylo super jak se všichni podporovali, ve Finsku se to úplně nepraktikuje jako u nás, tam se u drezur netleská, u parkuru nekřičí a celkově mají ve Finsku takovou klidnější atmosféru. Mně se líbí jak se u nás holky mezi sebou podporují.
Jaké umístění se ti na Evropě podařilo vybojovat?
Na Evropě jsem byla 7, kdybych neudělala zbytečné chyby mohla jsem zabojovat o mnohem lepší umístění.
Kdybys měla vypíchnout jedny jediné závody za celou svou soutěžní kariéru, které by to byly? O kterých bys řekla, že byly prostě TOP?
Řekla bych že to byly závody v Černošicích letos v lednu, jednak jsem si dala osobní rekord co se procent z drezury týče, ale taky tam bylo strašně moc super lidí a asi nezapomenu na tu plnou ,,tribunu,, lidí co mi tleskali při drezuře a po ní.
Kolik kokard, pohárů a dalších cen už jsi za svoji kariéru nasbírala?
To jsem asi nikdy nepočítala, ale odhadem přes 20 pohárů a přes 60 kokard určitě.
Zdroj: kht ghost, autor leve fotografie: barca by hobby horses
Prozradila bys čtenářům tohoto rozhovoru, jak se na závody připravuješ? Kolikrát týdně cvičíš a co všechno tvůj trénink obnáší?
Tak drezurní trénink mívám 3x do týdne, pak chodím 2x týdně do posilovny a většinou ten stejný den jdu i na švihadlo alespoň na 20 minut. Chodím I běhat ale to záleží jak mi vyjde čas. Můj klasický drezurní trénink je rozdělený na specifické části, rozcvička, kterou si uzpůsobuji podle náročnosti tréninku, potom je klasický trénink techniky, následuje něco na výdrž a to je od vydržení v určitém cviku co nejdéle až po celé úlohy. Potom samozřejmě nějaké koncové protažení abych se zklidnila. Co se týká tréninků v posilovně tak dělám třeba plyometriii na odraz, cvičení na výbušnost a reakce, určitě nezvedám víc než 40% toho co maximálně dokážu, prostě spíše dělám atleticky zaměřený trénink než maximální váhy. A na konci tréninku v posilovně jdu na pás na chvilinku vyběhat nohy.
Bývá zvykem, že řada jezdců má ve své stáji klidně deset až dvanáct koní. Ty však na fotografiích z táborů a soutěží záříš s jedním hlavním hobby horse. Představíš nám tohoto speciálního koníka?
Je to můj hlavní hobby horse hlavně proto že je to drezurní tvar. Jezdím s ním skoro od mých začátků co se drezur týče. Mám ho 2 a půl roku. Je docela těžký, teda podle toho co říkají dětí, které si ho zkouší. Podle něho vznikla i moje přezdívka a to Ghostík.
Sama si šiješ doplňky pro hobby horse – co všechno sis už pro ně ušila?
Šila jsem už uzdečky, poprsáky, martigaly, deky, otěže i samotné hobby horse a háčkuji čabraky.
Máš z hobby horsingu nějaký opravdu šílený zážitek, o který se s námi chceš podělit?
Mám jich spoustu, ať už pozitivních nebo negativních. Jeden z těch pozitivních je, když jsem na Hradeckém hlavním nádraží potkala dvě slečny, šla jsem s hobbyhorsem v ruce tudíž byl vidět a ony mě poznaly a přišly si pro fotku. Těch negativních je ale bohužel více.
Zdroj fotografie: kht ghost
Máš v plánu v budoucnu také trénovat či rozhodovat na závodech? Bavilo by tě vést novou generaci sportovců?
Ano, určitě mám v plánu být ať už trenér nebo rozhodčí pro budoucí generace, i když sama plánuji dlouhou kariéru. Trénování mě neskutečně baví a předávat zkušenosti dál je něco co mě opravdu naplňuje.
Jaké další cíle sis v hobby horsingu vytýčila?
Tak určitě vyhrát Mistrovství Evropy, vyhrát Finsko a třeba jednou až bude Mistrovství světa tak třeba i to. Další věcí je dostat hobby horsing na Olympiádu alespoň pro tu další generaci.
Co bys vzkázala dětem a mladistvým, kteří by se rádi věnovali hobby horsingu, ale bojí se reakcí okolí?
Aby se nebáli. Inteligentní člověk a člověk co se pohybuje okolo sportu se jim nikdy nevysměje. A když se jim někdo bude smát tak ať si prostě řeknou že je to nějaká osoba s nižším IQ a povznesou se na to.
Nejde to jinak než je nechat se s tím smířit a hlavně ať si jdou za svým.
Autor fotografií: Barca by hobby horses
Podělíš se s námi o to, jak se ty sama vypořádáváš s kritikou a co ti nejvíce pomáhá?
Já osobně dřív měla neskutečný problém s tím vůbec lidem ukázat hobbíka někde na veřejnosti, ale postupně jsem si uvědomila, že všem ostatním může být úplně jedno co dělám, pokud někomu neubližuji. Teď je mi naprosto upřímně úplně jedno kde na mě kdo zařve, většinou se dokonce ozvu zpět (samozřejmě ve slušné míře), nejčastěji se mi to stává v MHD nebo na nádražích.
Chtěla bys na závěr našeho rozhovoru ještě něco vzkázat?
Dělejte co vás baví a jděte si za svými sny!
Autor fotografie: Barca by hobby horses